V období před průmyslovou revolucí byla globální průměrná teplota relativně stabilní. Mezi roky 1500 a 1800 kolísala o několik desetin stupně, což bylo způsobeno přirozenými faktory, jako jsou sopečné erupce, sluneční aktivita a klimatické cykly. Globální teplota v tomto období byla zhruba o 1°C nižší než současné hodnoty.

Průmyslová revoluce přinesla dramatický nárůst emisí skleníkových plynů, zejména spalováním fosilních paliv, jako je uhlí a ropa. Průměrná globální teplota se v tomto období začala mírně zvyšovat, ale zůstala relativně nízká. Do konce 19. století byla globální teplota přibližně o 0,2°C vyšší než v předprůmyslovém období.

První polovina 20. století zaznamenala postupný nárůst globální teploty v důsledku rostoucí industrializace, zejména v Evropě a Severní Americe. Do roku 1950 se globální teplota zvýšila o přibližně 0,4°C oproti předprůmyslovým hodnotám.

Po druhé světové válce došlo k rapidnímu nárůstu emisí CO₂ a dalších skleníkových plynů kvůli masivnímu rozvoji průmyslu a urbanizaci. Nárůst teploty byl však v tomto období dočasně zpomalen aerosoly (pevnými částicemi znečišťujícími ovzduší), které odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru. Kolem roku 1980 byla teplota přibližně o 0,5°C vyšší než před průmyslovou revolucí.

Po roce 1980 došlo k prudkému nárůstu globální teploty, přičemž hlavním motorem byly neustále rostoucí emise skleníkových plynů. Do roku 2020 byla globální teplota o 1,1°C vyšší než před průmyslovou revolucí. Toto období také zahrnuje řadu extrémních klimatických událostí, jako jsou vlny veder, extrémní sucha, požáry a zvýšené intenzity hurikánů a dalších bouří.

V roce 2023 dosáhla průměrná globální teplota přibližně 1,2°C nad úroveň předprůmyslové éry. Toto číslo je kritickým bodem, protože cílem Pařížské dohody (2015) bylo udržet globální oteplení pod 1,5°C, aby se předešlo nebezpečným klimatickým změnám.

Podle klimatických modelů a vědeckých předpovědí by mohla globální teplota do konce 21. století vzrůst o 2°C až 4°C, pokud nebudou přijata razantní opatření ke snížení emisí skleníkových plynů.

Klimatická změna se projevuje řadou různých způsobů, které mají významný dopad na přírodní prostředí, ekosystémy i lidskou společnost. Zde jsou hlavní projevy klimatické změny:

Zvyšování teplot

• Globální oteplování: průměrná teplota na Zemi se za poslední století výrazně zvýšila. V roce 2020 byla průměrná globální teplota asi o 1,2 °C vyšší než v předprůmyslové době (1850–1900). Tento nárůst teploty přispívá ke změně klimatu po celém světě.
• Extrémní vlny veder: častější a intenzivnější vlny horka jsou jedním z důsledků změny klimatu. Extrémně vysoké teploty vedou k vyšší úmrtnosti, zdravotním problémům, suchu a požárům.

Extrémní povětrnostní jevy

• Silnější a častější bouře: klimatická změna přispívá k častějším a silnějším hurikánům, cyklónům a bouřím, protože teplejší oceány dodávají těmto bouřím více energie. Tato bouře často způsobují rozsáhlé záplavy a ničení pobřežních oblastí.
• Změny srážkových vzorců: v některých oblastech dochází k extrémním změnám v množství a rozložení srážek. Některé regiony zažívají intenzivní deště a záplavy, zatímco jiné čelí dlouhým obdobím sucha.

Stoupající hladiny moří

• Tání ledovců a polárních ledových příkrovů: klimatická změna způsobuje rychlé tání ledovců a polárních ledových příkrovů v Grónsku, Arktidě a Antarktidě. Toto tání přispívá k zvyšování hladiny moří, které ohrožuje pobřežní oblasti po celém světě.
• Zatopení pobřežních oblastí: stoupající hladiny moří vedou k erozi pobřeží, zatopení nízko položených oblastí a ztrátě půdy. Pobřežní města a ostrovní státy jsou zvláště ohroženy, což může vést k migraci obyvatel.

Změny v ekosystémech a biodiverzitě

• Posuny v rozšíření druhů: rostliny a živočichové se snaží přizpůsobit měnícím se klimatickým podmínkám, což vede k posunům v jejich přirozených oblastech výskytu. Mnohé druhy migrují směrem na sever nebo do vyšších nadmořských výšek.
• Vymírání druhů: klimatická změna ohrožuje biodiverzitu. Druhy, které se nedokážou dostatečně rychle přizpůsobit změnám prostředí (např. vyšším teplotám, změnám srážek nebo kyselosti oceánů), čelí vymření. Příkladem jsou korálové útesy, které jsou ohroženy kyselostí oceánů a teplotními změnami.

Oceánská acidifikace

• Zvyšování koncentrace CO₂ v oceánech: oceány absorbují velké množství oxidu uhličitého (CO₂), což vede ke zvyšování kyselosti mořské vody. Tento proces, známý jako oceánská acidifikace, má negativní dopady na mořské ekosystémy, zejména na korály, měkkýše a další mořské organismy s vápenatými schránkami.
• Poškození korálových útesů: zvýšená kyselost a teplota moří ohrožují korálové útesy, které jsou důležitými ekosystémy a domovem mnoha druhů. Bělení korálů je jedním z projevů teplotního stresu, který může vést k masivnímu úhynu korálových útesů.

Tání permafrostu

• Rozmrzání permafrostu: permafrost, trvale zmrzlá půda v arktických oblastech, se vlivem klimatické změny začíná rozmrzávat. Tání permafrostu uvolňuje velké množství metanu (CH₄), což je silný skleníkový plyn, který dále přispívá ke globálnímu oteplování.
• Nestabilita půdy a infrastruktury: tání permafrostu může vést k nestabilitě půdy, což ohrožuje infrastrukturu, jako jsou budovy, silnice a ropovody v arktických oblastech.

Nedostatek vody a sucho

• Zhoršení dostupnosti vody: klimatická změna způsobuje dlouhá období sucha, která ovlivňují zásoby vody pro zemědělství, průmysl i domácnosti. Sucha vedou k nižším výnosům plodin, což zvyšuje riziko potravinových krizí.
• Snížení kvality vody: změny srážek a sucho mohou také vést k poklesu kvality pitné vody a k šíření nemocí, zejména v oblastech se slabou infrastrukturou pro zpracování vody.

Potravinová nejistota

• Snížené výnosy plodin: kklimatická změna ovlivňuje zemědělství, protože extrémní počasí (vedro, sucho, záplavy) a změny srážkových vzorců negativně ovlivňují růst plodin a výnosy zemědělských produkcí. To může vést k růstu cen potravin a zvýšené potravinové nejistotě.
• Ohrožení rybolovu: změny v teplotách oceánů a kyselost ohrožují populace ryb a dalších mořských živočichů, což má přímý dopad na globální rybolov a živobytí milionů lidí závislých na mořských zdrojích.

Migrace a společenské dopady

• Klimatická migrace: stoupající hladiny moří, extrémní počasí, sucha a neúroda mohou nutit lidi opustit své domovy a migrovat do bezpečnějších oblastí. Odhaduje se, že do roku 2050 by mohlo být vysídleno až 200 milionů lidí kvůli změně klimatu.
• Konflikty o zdroje: klimatická změna zvyšuje tlak na omezené zdroje, jako je voda a půda, což může vést ke konfliktům mezi komunitami nebo státy.

Zdravotní rizika

• Zvýšené zdravotní problémy: klimatická změna má negativní dopad na lidské zdraví, zejména v důsledku vln horka, šíření infekčních chorob (např. malárie, dengue) v nových oblastech, zhoršení kvality vzduchu a nedostatku vody.
• Znečištění ovzduší: vyšší teploty zhoršují problémy s kvalitou ovzduší, včetně smogu, který může způsobit respirační onemocnění a zvýšit úmrtnost.

Zdroje dat: EEA - Emission Trends, EEA - Air Quality Data, IQAir - World Air Quality Report, World Bank Data on Air Pollution, NOAA - Global Monitoring Laboratory, NASA - Goddard Institute for Space Studies (GISS), Světová meteorologická organizace (WMO), WMO - Greenhouse Gas Bulletin, Evropská environmentální agentura (EEA), Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ)