Spalováním fosilních paliv (uhlí, ropy, zemního plynu) v průmyslu, dopravě a energetice dochází k emisím oxidu uhličitého (CO₂), oxidu siřičitého (SO₂) a dalších škodlivých látek (např. NOx, PM10). To přispívá k globálnímu oteplování a klimatickým změnám, způsobuje acidifikaci dešťů a negativně ovlivňuje lidské zdraví.

Oteplování probíhá efektem “skleníku” kdy vypouštěné plyny jako je CO₂ ve vyšší koncentraci, zabraňují unikání dopadlého slunečního záření a tím se povrch planety ohřívá.

Přesto, že díky poklesu objemu výroby, změně její struktury, přesunu evropské produkce do Asie a zavádění opatření došlo k výraznému poklesu škodlivých látek v ovzduší, v celkovém úhrnu celkový objem hlavního skleníkového plynu CO₂ stále stoupá. Atmosféra, systém oběhu vzduchu, který je přímo spojen s oceánskými proudy, se přitom chová jako jeden systém - takže to co se děje na druhém konci planety se bytostně dotýká i nás.

Před průmyslovou revolucí (cca do roku 1750) se koncentrace CO₂ pohybovala kolem 280 ppm (částic na milion). Tento údaj byl stabilní po tisíce let. Historická data o koncentracích CO₂ z ledovcových vrtů v Antarktidě a Grónsku ukazují, že během posledních 800 000 let koncentrace CO₂ nikdy nepřesáhla 300 ppm. V roce 2023 dosáhla koncentrace CO₂ v atmosféře hodnoty přes 420 ppm, což je nejvyšší úroveň za posledních minimálně 3 miliony let, a o více než 50 % více než v předprůmyslové éře. Rychlost růstu je zhruba 2–3 ppm ročně, což je nejrychlejší růst zaznamenaný v historii.

Kromě přímých emisí CO₂ z lidské činnosti přispívají ke zvyšování jeho koncentrací i další faktory, jako je úbytek lesů a změny ve využívání půdy, což omezuje schopnost biosféry pohlcovat CO₂.

Oceány, které pohlcují asi 30 % emisí CO₂, mají sníženou schopnost pohlcovat oxid uhličitý v důsledku okyselování a zvyšujících se teplot.

Zvyšující se teploty jsou v tomto ohledu tím největším problémem.

V období před průmyslovou revolucí byla globální průměrná teplota relativně stabilní. Mezi roky 1500 a 1800 kolísala o několik desetin stupně, což bylo způsobeno přirozenými faktory, jako jsou sopečné erupce, sluneční aktivita a klimatické cykly. Globální teplota v tomto období byla zhruba o 1°C nižší než současné hodnoty.

Průmyslová revoluce přinesla dramatický nárůst emisí skleníkových plynů, zejména spalováním fosilních paliv, jako je uhlí a ropa. Průměrná globální teplota se v tomto období začala mírně zvyšovat, ale zůstala relativně nízká. Do konce 19. století byla globální teplota přibližně o 0,2°C vyšší než v předprůmyslovém období.

První polovina 20. století zaznamenala postupný nárůst globální teploty v důsledku rostoucí industrializace, zejména v Evropě a Severní Americe. Do roku 1950 se globální teplota zvýšila o přibližně 0,4°C oproti předprůmyslovým hodnotám.

Po druhé světové válce došlo k rapidnímu nárůstu emisí CO₂ a dalších skleníkových plynů kvůli masivnímu rozvoji průmyslu a urbanizaci. Nárůst teploty byl však v tomto období dočasně zpomalen aerosoly (pevnými částicemi znečišťujícími ovzduší), které odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru. Kolem roku 1980 byla teplota přibližně o 0,5°C vyšší než před průmyslovou revolucí.

Po roce 1980 došlo k prudkému nárůstu globální teploty, přičemž hlavním motorem byly neustále rostoucí emise skleníkových plynů. Do roku 2020 byla globální teplota o 1,1°C vyšší než před průmyslovou revolucí. Toto období také zahrnuje řadu extrémních klimatických událostí, jako jsou vlny veder, extrémní sucha, požáry a zvýšené intenzity hurikánů a dalších bouří.

V roce 2023 dosáhla průměrná globální teplota přibližně 1,2°C nad úroveň předprůmyslové éry. Toto číslo je kritickým bodem, protože cílem Pařížské dohody (2015) bylo udržet globální oteplení pod 1,5°C, aby se předešlo nebezpečným klimatickým změnám.

Podle klimatických modelů a vědeckých předpovědí by mohla globální teplota do konce 21. století vzrůst o 2°C až 4°C, pokud nebudou přijata razantní opatření ke snížení emisí skleníkových plynů.

Zdroje dat: EEA - Emission Trends, EEA - Air Quality Data, IQAir - World Air Quality Report, World Bank Data on Air Pollution, NOAA - Global Monitoring Laboratory, NASA - Goddard Institute for Space Studies (GISS), Světová meteorologická organizace (WMO), WMO - Greenhouse Gas Bulletin, Evropská environmentální agentura (EEA), Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ)